Přidej se k našemu týmu
- níže si stáhni Přihlášku pro mentora, vyplň jí a pošli nám jí na adresu: isc.jcu@centrum.cz
- Pozorně si pročti Průvodce mentora, kde nalezneš veškeré důležité informace. Jakékoliv otázky zodpovíme na našem emailu
Ke stažení:
Nebojíš se nových věcí? Rád jsi mezi lidmi? Nevadí ti
komunikace v cizím jazyce?
Tak právě TY se můžeš stát MENTOREM.
Rádi uvítáme všechny, kteří se rozhodnou pomáhat zahraničním studentům na
naší univerzitě a zároveň se s námi zapojí do všech možných aktivit (výlety,
společné akce apod.).
International Student Club Jihočeské univerzity je dobrovolnická studentská
organizace při zahraničním oddělení rektorátu JČU. Jeho hlavním posláním je
pomoc zahraničním studentům, kteří přijíždějí na JČU v rámci různých
výměnných stipendijních programů.
Člen klubu funguje jako průvodce zahraničního studenta (mentor) – tzn. kontakt před příjezdem, setkání v prvních dnech, seznámení s chodem univerzity i fakulty, pomoc při orientaci ve městě apod.
Mentor zůstává se zahraničním studentem v kontaktu po
celou dobu jeho pobytu.
Ač se může zdát, že mentor má příliš mnoho povinností, není třeba se obávat.
Nejvíce je třeba zapojit se před a při příjezdu studenta, po něm už to je
spíše otázka výletů, zábavy a dalších příjemných společných zážitků.
Pokud máš zájem se zapojit, určitě nás kontaktuj!
(Zdroj: Jihočeská Univerzita č. 1/2008)
V zimním semestru akademického roku 2007/2008 zahájil činnost Klub zahraničních studentů JU. Můžete tuto organizaci stručně představit?
Klub zahraničních studentů Jihočeské univerzity, který se oficiálně jmenuje ISC (International Student Club of South Bohemian University), vznikl na jaře 2007. Pokud bych ale měla popsat celou historii, tak prvopočátek je v mém pobytu v Německu – neuměla jsem tehdy moc německy a místní klub pro zahraniční studenty mi moc pomohl.Po návratu jsem chtěla podobnou instituci založit i na Jihočeské univerzitě, protože něco podobného tu podle mne chybělo.
Začala jsem spolupracovat s Veronikou Faktorovou, doktorandkou Filozofické fakulty JU. Já měla knowhow a ona výborné organizační schopnosti. Ideu klubu jsme představili panu rektorovi, který ji schválil. Dále jsme jednali s panem prorektorem Papouškem, který vznik klubu rovněž přivítal. V první fázi jsme k sobě sháněli další schopné lidi, abychom zajistili kontinuitu, protože já i Veronika v dohledné době zakončíme studium. Vybrali jsme pět lidí, kteří tvoří jádro koordinátorů. Chtěli jsme, aby toto jádro bylo pokud možno celouniverzitní.
Druhým krokem bylo vytváření sítě mentorů. Přes zahraniční oddělení rektorátu JU jsme obeslali studenty, kteří byli na studijních pobytech v zahraničí. Na naší nabídku reagovalo poměrně mnoho z nich, po vytvoření sítě mentorů pak už zbývalo jen čekat na první zahraniční studenty. Činnost jsme naplno zahájili v zimním semestru akademického roku 2007/2008.
Jak fungují podobné kluby v zahraničí? Je činnost klubu JU něčím specifická?
Specifické je určitě to, že klub je v začátcích a že zahraničních studentů je na Jihočeské univerzitě zatím poměrně málo. Při svém pobytu v Tübingenu jsem zažila podobný klub s mnohaletou tradicí, který se stará o stovky studentů. Co se týče České republiky, logicky nejrozvinutější organizaci péče o zahraniční studenty mají v Praze a Brně. Na ČVUT je například dlouhá tradice buddy systému. Osobně mi ale model, kdy student platí, aby vůbec mohl být v klubu, přijde trochu snobský.
Při vytváření ISC JU jsme se hodně inspirovali systémem klubů německých univerzit i systémem brněnským. Hlavně v tom smyslu, že kontaktujeme studenty první, aby věděli, že se na nás mohou obrátit a že jim se vším pomůžeme. Dále jim přidělíme mentora nebo necháme mentora, aby si „svého“ studenta vybral. Nabízíme uvítání, balíček, ve kterém jsou základní informace, mapa kampusu a mapa Českých Budějovic atd. Studentům ze zemí mimo EU poradíme i s procedurami na cizinecké policii.
Druhou složkou činnosti klubu je zábava, začlenění zahraničních studentů do běžného života. V rámci tohoto směřování jsme chtěli vytvořit i jakousi alternativní možnost vyžití – nejen pro zahraniční studenty, ale i pro zájemce z univerzity. Jedním z projektů, ve kterém se nám toto podařilo, bylo promítání českých filmů v klubu Velbloud. K fungování klubu patří i organizace nejrůznějších výletů, exkurzí a setkání. V těchto aktivitách jsme tedy s ostatními kluby naprosto srovnatelní, rozdíl je jen v tom, že jsme na začátku.
Spolupracují různé kluby v České republice? Existuje zastřešující organizace v rámci EU?
Existuje síť ISC klubů v rámci programu Erasmus. V Německu často spolupracuje více klubů, např. v rámci jižního Německa. Výsledkem společné činnosti pak může být třeba velká seznamovací párty v jednom vybraném městě. Do této sítě bychom se rádi zapojili. Jsme ale v prvním, v podstatě zkušebním roce fungování klubu. Nejdříve musíme zjistit, zda celá činnost nestojí jen na několika lidech. Až budeme mít jistotu, že klub bude pokračovat i po našem odchodu z univerzity, do sítě klubů se samozřejmě zapojíme.
Můžete zhodnotit první semestr činnosti klubu? Kolika zahraničním studentům jste zprostředkovali mentorskou pomoc?
Bylo jich kolem dvaceti. Nejdříve jsme všem přijíždějícím studentům poslali mail s úvodními informacemi o tom, kdo jsme a odkaz na webové stránky klubu. Pokud nám odpověděli a vyplnili přihlášku, tak jim byl přidělen mentor, který se jim poté sám ozval. Pak už vše další bylo na mentorech, při závažnějších komplikacích jsme samozřejmě pomáhali i my. Zhruba týden po začátku semestru byla první schůzka, Welcome day, kdy jsme zahraniční studenti přivítali v naší kanceláři, kterou máme propůjčenou od British Council. Dali jsme jim propagační materiály univerzity, seznámili jsme je s naší činností, provedli jsme je historickým centrem města.
Jaké další akce jste uspořádali?
Už jsem zmínila Welcome day a promítání filmů v klubu Velbloud. Prvním pokusem v oblasti Organizace exkurzí byla exkurze do českobudějovického pivovaru Budvar, která měla velký ohlas. V listopadu byla mikulášská párty. V druhém semestru chceme uspořádat exkurzi do Prahy. Do budoucna chceme pořádat zhruba jednu akci do měsíce, abychom studenty příliš nezatěžovali.
Pomáháte všem zahraničním studentům nebo jen studentům programu ERASMUS?
Snažíme se pomáhat všem, ale je to pro nás někdy těžké. Nejsnáze dohledatelní jsou pro nás studenti přijíždějící v rámci programu ERASMUS – zahraniční oddělení nám vytiskne přesný seznam. Tento seznam je dokompletován díky ochotě zahraničních oddělení jednotlivých fakult. Trochu složitější je dohledávání zahraničních studentů a vědců, kteří přijíždějí mimo běžné programy – jde o nejrůznější výměny a stáže mezi katedrami a fakultami. Většinu studentů tvoří ale právě studenti programu Erasmus, kteří jsou na fungování podobné instituce zvyklí ze svých domovských univerzit a od nás očekávají program, pomoc i zábavu.
Kolik máte v současné době mentorů?
Mentorů máme kolem padesáti, 20 z nich se v zimním semestru staralo o zahraničního studenta. V blízké budoucnosti budeme mentorskou síť inovovat, takže se chystáme obeslat vybrané studenty. Ozývají se nám ale i sami, že o tomto programu slyšeli a chtějí se zapojit.
Jací studenti se chtějí stát mentory? Jde o celouniverzitní záležitost, nebo se zapojují spíše jen studenti některých fakult?
Jde rozhodně o celouniverzitní záležitost. Soustředili jsme se na skupinu lidí, kteří do zahraničí vyjeli, mají zkušenosti s tím, jak podobné kluby fungují a jsou spolupráci s námi většinou příznivě nakloněni. Lákáme je také na to, že když už jednou vyjeli, tak mohou prostřednictvím zahraničních studentů zůstat v kontaktu se světem, aktivně si zdokonalovat znalost jazyka atd. Zájemce o mentorství lze zhruba rozdělit do tří skupin. První jsou studenti, kteří chtějí vyjet do zahraničí, ale předtím chtějí získat praktické zkušenosti s jazykem a mentalitou té které země. Nebo to jsou naopak studenti, kteří se ze zahraničí vrátili a chtějí pomáhat. Často jde také o studenty prvních ročníků, kteří se chtějí zapojit do dění, hledají způsoby zábavy, naše nabídka je osloví a přihlásí se.
Převažují mezi zájemci o mentorství studenti nižších ročníků, nebo naopak studenti starší?
Je to zhruba půl na půl. Řekla bych, že většinu tvoří studenti bakalářských oborů. To byl i náš předpoklad, když jsme hledali koordinátory z jednotlivých fakult – preferovali jsme spíše studenty z nižších ročníků, u nichž jsme měli jistotu, že nějaký rok ještě na univerzitě zůstanou a zajistí tak kontinuitu aktivit klubu. Nejvíce mentorů je tedy z prvního až třetího ročníku bakalářského studia.
Jak se může student stát mentorem? Jaké nároky musí splňovat?
Důležitá je hlavně spolehlivost a časová flexibilita. Loni bylo např. potřeba přijet cca o týden dříve před začátkem výuky a zahraničního studenta vyzvednout, nebo mu alespoň napsat, jak se dostane na koleje. Samozřejmě jsou potřeba i jazykové schopnosti, ale to není úplnou prioritou. Chce to, aby byl člověk připraven obětovat trochu svého pohodlí. Na druhou stranu nabízíme atraktivní prostředí zahraničních studentů, konverzaci zadarmo. Mentora také účast v programu nic nestojí. Snažíme se i dále vytvořit síť lidí, komunitu, která by pořádala party, exkurze, výlety… Do budoucna bychom byli rádi, kdyby mentoři byli zohledněni při výběrovém řízení na pobyty do zahraničí. To je třeba běžné na zahraničních univerzitách.
Podle jakých kritérií se přidělují zahraniční studenti?
Prvním kritériem je alespoň jeden společný jazyk. Pokud je přijíždějící student např. u Itálie a mentor mluví italsky, je to ideální. Preferujeme také, když mentor a student studují na podobné fakultě a alespoň trochu příbuzný obor. Když se nemůžeme rozhodnout, přihlížíme k zájmům, zálibám. Zatím jde rozdělovat studenty dost nesystematicky, subjektivně, protože přijíždějících je malé množství. Specifickou skupinou jsou také studenti ze Slovenska, formálně jde o zahraniční studenty, ale problémy s komunikací zde samozřejmě nemají. I ty ale ze systému nevylučujeme.
Můžete popsat podrobněji průběh příjezdu studenta a roli mentora?
Celý systém začíná tím, že my pošleme mentorovi adresu studenta s přihláškou do programu. Prvním úkolem mentora je studenta kontaktovat a pak čekat na odpověď. Někdy se stane, že studenti z některých zemí moc nekomunikují a ozvou se teprve ve chvíli, kdy bloudí budějovickými ulicemi. Pokud vše probíhá standardním způsobem, mentor studenta vyzvedne na nádraží. Doprovodí ho na kolej, zařídí mu ubytování a vysvětlí mu veškeré další náležitosti, protože studenti jsou často zvyklí na jiné standardy. Dobré je také, když mentor pomůže se zápisem a s dalšími administrativními záležitostmi ve škole, případně s komunikací s cizineckou policií, pokud jde o studenta ze země mimo EU. Po zvládnutí všech nutných procedur, kterých rozhodně není málo, už závisí na konkrétním páru, jaké mezi nimi vznikne pouto a jestli se budou stýkat i nadále. Podle našich zkušeností se spřátelí kolem poloviny dvojic.
Stalo se Vám, že byste kvůli neshodám museli přidělit studentovi jiného mentora?
Nemáme zatím moc srovnání, ale o takovém případu nevím. Jsou tu méně komunikativní lidé, ale zásadní problémy se neobjevily. Někdy se stane, že se nám zahraniční studenti neozvou, nebo mentora tolik nevyužijí, ale to samozřejmě záleží na konkrétním člověku. Spíš mám opačné příklady, kdy si lidé vysloveně padli do noty a jejich kooperace funguje velmi dobře. Opravdu záleží na lidech, nedá se to paušalizovat.
Rozhovor vedl Mgr. Jiří Váňa